Holocaust a lidské chování

V roce 2003 vznikl v občanském sdružení AISIS překlad části publikace Holocaust and Human Behavior, kterou v roce 1994 vydala organizace Facing History and Ourselves. Překlad české verze s názvem Holocaust a lidské chování finančně podpořil Nadační fond obětem holocaustu.

U příležitosti dvaceti let od vydání české verze, které byla distribuována účastníkům tehdejších seminářů, jsme se rozhodli zveřejnit jednotlivé české kapitoly v elektronické verzi. Věříme, že pro vás budou inspirativní i v současnosti.

Obsah:

Úvodní strana 

Předmluva

Každý den svádíme bitvu o budoucnost – budoucnost, jejíž charakter se určuje právě nyní v těle, duši a mysli každého dítěte. Ačkoliv tyto bitvy nepůsobí tak dramaticky jako bitvy o Stalingrad či Berlín, na naše místo v jednadvacátém století nebudou mít o nic menší vliv. Den co den ranní noviny a večerní zpravodajství chrlí zprávy o zvyšujících se obavách mnoha lidí, příběhy lidské lhostejnosti a ponížení, zprávy o nekončících nebo nových konfliktech politických, náboženských, etnických, rasových. V kořenech mnoha těchto lidských tragédií lze často objevit fakt, že lidé jednají pod vlivem stereotypů, pomluv, nepodložených zvěstí a strachu.

Číst dále –> 

Úvod

Na složitosti historických okamžiků a procesů učí program Facing History And Ourselves (FHAO), v české verzi Tváří v tvář historii (TTH), o nebezpečí lhostejnosti a o občanských hodnotách, a to způsobem podporujícím kritické a tvůrčí přemýšlení o výzvách současnosti a o příležitostech, které můžeme využít k dosažení pozitivní změny ve společnosti. Program je specifický v tom, že se nejedná o pouhý týdenní seminář pro učitele, jehož obsah se snadno vytratí z paměti, ani o jakousi povinnou sérii přednášek či jedno téma v rámci vyučovacích osnov. Nabízí spíše dynamický a trvalý vliv. Je sestaven tak, aby měl dlouhodobý efekt na učitele, na jeho žáky i na celou školu.

Číst dále –>

Kapitola 1. Jedinec a společnost

 Naší kultuře – způsobům naší společnosti se začínáme učit hned po narození. Tomuto procesu se říká socializace a patří k němu mnohem více, než jenom nabývání vědomostí ve škole. Má vliv na naše hodnoty, na to, co považujeme za správné a nesprávné. I naše náboženská víra je proto nedílnou součástí naší kultury. Totéž platí o našem rasovém nebo etnickém dědictví. Naše kultura také formuje to, jak pracujeme a jak si hrajeme, a také to, jak vidíme sami sebe a jak vidíme ostatní. Psycholožka Deborah Tannen varovně upozorňuje na náš sklon pronášet o věcech, které kolem sebe vidíme, a o lidech, se kterými se setkáváme, zobecňující soudy. „Zobecňování zdůrazňuje společné znaky a zároveň zatemňuje vzájemné odlišnosti,“ poznamenává. „Každého člověka utváří nesčíslné množství vlivů, jako je etnický původ, náboženství, třída, rasa, věk, povolání, zeměpisná oblast, kde se svými příbuznými žije, a řada dalších skupinových identit a ty všechny se mísí s individuální osobností a s osobními zálibami.“

Číst dále –> 

Kapitola 2. My a oni

Když se dva lidé poprvé potkají, velmi pečlivě si jeden druhého prohlížejí, přičemž se často zaměřují na to, v čem jsou odlišní. Martha Minow upozorňuje, že odlišnost vždycky „znamená vztahování se k něčemu nebo k někomu: odlišný od koho? Já se od vás neodlišuji víc, než se vy lišíte ode mne. Člověk s malou postavou je odlišný pouze vůči člověku vysokému; žák hovořící španělsky je odlišný oproti žákovi hovořícímu anglicky. Avšak hledisko, podle kterého se porovnává zůstává často nevysloveno.“ Pokud dokážeme nevyslovené porovnávací body identifikovat, můžeme zkoumat vztahy mezi těmi, kdo mají moc dávat nálepky odlišnosti, a těmi, kdo tuto moc nemají.

Číst dále –>

Kapitola 3. My a oni

 Jen málo událostí v dějinách je nevyhnutelných. Většinu určují reální lidé, kteří činí reálná rozhodnutí. Ve své době se tato rozhodnutí nemusí jevit jako důležitá, avšak jedno po druhém utvářejí dějiny a definují epochu. Důsledky těchto rozhodnutí mohou ovlivnit příští generace. Ve druhé kapitole jsme sledovali, jak se ve třech zemích – ve Spojených státech amerických, ve Francii a v Německu v devatenáctém století rozhodovalo, kdo patří do daného národa a kdo nikoli. Také jsme se zabývali tím, jaké měl tento výběr důsledky. Tato kapitola je začátkem vlastního studia historie a zabývá se tím, jaké volby činili lidé po 1. světové válce. Ukážeme si, jak se Německo snažilo vybudovat demokracii po porážce a ponížení, a budeme zkoumat hodnoty, mýty a obavy, kterými byly tyto snahy ohroženy.

Číst dále –>